HISTORIE

K prvnímu nálezu černého uhlí v Karviné došlo v roce 1776 na 333. – 335. kilometru bývalé Košicko-bohumínské dráhy. Jedná se o místo mezi již zlikvidovanou jámou Hlubina a stávající lokalitou Jan Karel. První nálezy byly učiněny v období zavádění tzv.josefinského katastru, takže přesné určení lokality není dnes možné. Původní zprávy se liší i z hlediska míst nálezu (vrchy „Ptáčník“ nebo „Čechovice“), která ale nejsou pod uvedenými názvy podchycena. Do stejného roku se datuje nález uhlí i na další lokalitě „Kamienčok“. Jednalo se vesměs o lokality, v nichž uhlí vycházelo přímo na povrch, což znamenalo poměrně snadnou těžbu.
V roce 1776 bylo započato s dobýváním uhlí majitelem karvinského panství, hrabětem Janem Erdmanem Florianem Larischem v prostoru původního Dolu ČSA. Za datum zrodu původního Dolu ČSA se pokládá rok 1856.

V roce 1951 byl u příležitosti Dne československé armády vytvořen ze čtyř původně Larischových dolů (Františka, Hlubina, Jindřich a Jan Karel), koksovny a elektrárny národní podnik s názvem Velkodůl Československá armáda. Ihned po sloučení začala rozsáhlá rekonstrukce s cílem sjednotit úrovně těžení ze všech čtyř dolů na těžební 8. patro, které bylo zprovozněno v roce 1954. Díky tomu mohl tím být zahájen svoz uhlí na novou těžní jámu ČSA 2.

V letech 1957-1963 bylo odvrtáno 11 vrtů z povrchu, které byly využity pro konstrukci mapy reliéfu karbonu, hydrogeologické mapy a jako podklad pro řádný výpočet zásob.

V roce 1963 měl podnik 7 793 zaměstnanců, což bylo nejvíce v jeho historii.

Rok 1968 poznamenala politická situace. Připravovaný útlumový program hornictví počítal s uzavřením šesti dolů v revíru, podstatným omezením těžby a snížením počtu pracovníků. Díky relativně nízkým výrobním nákladům a kvalitě těženého uhlí vhodného ke koksování na tom byl Důl Čs. armáda lépe než ostatní doly. I přesto se situace negativně projevila hlavně v investiční výstavbě. Odsunutí otvírky nového 10. patra se neprojevilo okamžitě, ale způsobilo řadu problémů v pozdějších letech.

Ve druhé polovině osmdesátých let proběhla rozsáhlá investiční akce, a to další otvírka 11. patra. Byl vyražen spojovací překop mezi závody Jindřich a Jan Karel a dále celý severní okruh směřoval do oblasti plánované jámy v Novém Poli, která nakonec nebyla realizována.

Po roce 1989 probíhal v Ostravsko-karvinském revíru postupný útlum a omezování těžby. Změnil se rovněž vztah těžařů k městům a obcím dotčeným hornickou činností. Rostl důraz na ekonomiku provozu. V důsledku těchto skutečností byla přehodnocena koncepce revíru, včetně rozhodnutí o sloučení dolů ve větší celky.

1. července 1995 došlo ke sloučení Dolu Československá armáda se sousedním Dolem Doubrava, čímž vznikl odštěpný závod OKD, a.s., Důl Čs. armáda. Oba sloučené původní doly byly vedeny nejprve jako závody, posléze lokality. V roce 1997 spojila oba závody důlní chodba, a část těžby z Doubravy pak proudila podzemím na Jan Karel. V polovině roku 2000 byla převedena veškerá těžba z obou lokalit na skipovou jámu ČSA 3, a tím i na jednu úpravnu v lokalitě Jan Karel.

V letech 2006 a 2007 byly postupně zlikvidovány povrchové provozy Doubravy, zasypány její jámy Bettina a Doubrava II. a odstřeleny jejich těžní věže. V následujících letech byla realizována technická likvidace zbylých objektů areálu, včetně zásypu jámy Eleonora. Tyto práce byly ukončeny v roce 2011.

1. dubna 2008 došlo ke sloučení Dolu ČSA se sousedním Dolem Lazy, čímž vznikla vnitřní organizační jednotka OKD, a.s., Důl Karviná. Oba sloučené původní doly jsou dnes vedeny jako lokality.
K 1. září 2013 došlo ke změně organizační struktury OKD a přejmenování na Závod Důl Karviná.